R O Z H O V O R Y
INTERVIEW S P. KUČEROU: ŽÁDNÉ PSANÍ NA HROB
Jak se cítíš po šesti letech s Oceánem?
Můžeme si navzájem poděkovat, že děláme svobodně to, co chceme. Ale šest let u Oceánu je i určitá schizofrenie. Na jedné straně pozitivní tužby a plány, a na druhé straně život s Oceánem ve světě, kde se všechno nedaří tak, jak člověk chce; mám na mysli osobní život, ne problémy skupiny. Nevím, ale snad i to je daň za to co děláme.
Tvé nejsilnější vzpomínky z dětství?
Nedovedu říct, jestli mám tak silný zážitek - ať už traumatizující nebo pozitivní - abych si připomínal. Z ranného dětství mi vzpomínky tanou na mysl bez silnějšího citového zabarvení. Zakopaný tank v osmašedesátém u Týna nad Vltavou, návštěva dědy v sanatoriu, jeho pohřeb, jeho tělo v otevřené rakvi, obrazy domova, má dětská postýlka, lesu domu, otec a matka v různých scénách... Plno obrazů a nedovedu říct jestli jsou pro mne silné. Asi jsem měl poklidné dětství.
Tvůj životní sen?
Aby všichni lidé poznali, kým skutečně jsou, a čím se mohou stát.
Co říkají rodiče na tvoji hudbu a image?
Když jsem poprvé přijel domů s obarvenou hlavou, otec řekl: To je jiný svět. Má snahu pořád v hubě radit způsobem jako: Musíte udělat něco melodického, silného... Ale mně to vždy vyletí z hlavy ven. Názory rodičů v tomhle nepovažuji za důležité. Ať kladně nebo záporně. Většinou mě však podporují už tím, že jsou.
Z čeho máš největší strach?
Nejsilnější zážitek, nějvětší sen, největší strach...
Nemám z něčeho největší strach. Mám ale strach z toho, že si dostatečně neuvědomuji, co je dobré a co zlé. Rozeznat to je někdy velká odpovědnost. Chci říct, když slepí vedou slepě.
Jak se vyrovnáváš s depresí?
Uzavírám závazky.
Někdy je pro mě deprese i takový stav ve kterém se rád utápím. Když udělám něco špatného, cítím prázdno, útlum, nejsem nic. Tedy se dobře rozmlouvá se svědomím a s Tím, kdo je nad vším. To, že se cítím ničím, mi ukazuje, kam zase mohu vstoupit.
Jaký okamžik ve svém životě považuješ za nejdůležitější?
Že jsem začal chodit do hudební školy (LŠU) a že jsem potkal Petra, Dušana a Honzu ve věku, kdy jsem si utvářel názor na svět, protože pak jsme si ho vytvářeli společně. Tím pádem i svoji první cestu do Prahy.
Co se ti vybaví při slově láska?
Nejvyšší patra Lásky se nám ztrácejí v oblačných výšinách. Kdo je hodně vysoko, dovede ve světě naplno žít.
Životní zklamání?
Stále se mi nedaří to, co bych chtěl.
Kdo, či co, ti dává sílu k tomu, abys dělal to, co děláš?
Nevím, neodvažuji se domýšlet.
Jaký je vztah mezi tebou a tvojí hudbou?
Když ji slyším z rádia, je mi divně a vypínám ho. Když jsem sám a vzniká něco nového, cítím se nejlíp. Když jsme čtyři a vzniká nová věc, přichází, po překonaných problémech, pocit jednoty. Ve studiu je to práce. Na koncertě vnímám víc publikum, takže na sebe zapomínám; někdy se ale bráním a snažím si to prožít sám.
Tvůj názor na náboženství a víru?
Dávám přednost víře. Můj ideál je v její dokonalosti. Je to pro mne vzdálená meta, ale čekám na svůj den, kdy bych jí chtěl dosáhnout.
Oblíbená literatura?
Právě mám rozečteny Pekařovu knihu O smyslu českých dějin, Buberova Chasidská vyprávění. Znovu čtu sv. Augustina - Vyznání. Občas si přečtu Březinovy Básnické spisy.
Kdo patřil a patří k tvým idolům?
Dnes postava světce.
Dívčí ideál?
Žiji blízko něho.
Oblíbený politik?
Mahátma Gándhí.
Jak se stavíš k spojení hudby a politiky?
Vše jde spojit dohromady. Otázka je, zda jsou spojené věci tím, čím byly předtím. Spojíš hudbu s politikou a co to je? Je to politika nebo hudba nebo co? Zmatek. Tohle spojování mi není sympatické.
Čeho bys chtěl dosáhnout a sdělit hudbou?
To co prožívám. Že jsou blízko určité světy a prostory, a že jsme očekáváni.
Myslíš často na smrt a věříš v posmrtný život?
Občas ano a v posmrtný život věřím. Kázat ti ale nebudu.
Co chceš aby bylo napsáno na tvém hrobě?
Žádné psaní na hrob.
Z knihy Oceán: Něco končí, něco začíná
<< zpět
Správa stránek - PETR_2000 *
Webdesign a správa MISHKA * 1999
|